Tři důvody, proč se nám tak daří
Nuže skvělý klub plný extrémně kvalitních fotbalistů uzavřel první polovinu sezony 2008/2009. Jsme třetí, což je slušné. Jakožto erudovaný mediální pracovník jsem vybral tři základní momenty, které pozitivně ovlivnily podzimní část.
1. VZNIK WEBOVÝCH STRÁNEK
V dnešní době reklam na reklamní znělky není potřeba nejvyšší výkonnost, ale být skutečně vidět. Stačí dobrá prezentace obalu, vnitřek, zkažené jádro, nikoho nezajímá. Tudíž stačí mít kvalitní prezentaci, kde se budeme tvářit jako fotbalisté, budeme mít na sobě oblečené dresy, v rukou míče a tak, přičemž čtenáři neuvidí skryté vady v podobě griotkových závodů Jirky Milera či věčné nachcanosti Pavla Heina. Teď se stáváme OPRAVDOVÝM FOTBALOVÝM klubem. Díky Jardo!
2. ODCHOD MORAVÁKA
Kdosi říkal, že klubu bude chybět. Že střední záloha nebude jako dřív. Že s moravským chlapcem, který jako jeden ze dvou obyvatelů asijské části České republiky fandí Spartě, odejde spousta gólů a nahrávek. Omyl. Vše je přesně naopak. Tým plný fotbalových virtuosů se zvedl a i bez Michala předváděl dechberoucí výkony, které skutečně občas vyrážely dech, a tak je nikdo nedokázal nahlas ocenit.
3. GÓLY JIRKY SÝKORY A OBĚTAVOST JAKUBA KVASNIČKY
Když jeden dá gól, druhý u toho nesmí chybět. Jirka Sýkora i ve svých třiašedesáti letech střílí o sto šest. Děkovat za to může hlavně talentovanému sprinterovi a téměř neúnavnému záložníkovi Jakubovi Kvasničkovi. Jen za poslední tři zápasy mu Jakub připravil čtyři góly. Na dva mu nahrál, další dva pak vstřelil pan Sýkora z penalty, které „udělal“ právě skvělý Kvasnička. Nebýt jedinečného střeleckého umu černovlasého útočníka a šikovnosti mladého egoisty, jen těžko by byla Viktorka tam, kde teď je. V prdeli.
